Povídky:

     Pro české čtenáře září na nebi fantasy čtyři stálice: Tolkien, Howard, Prattchet - a Sapkowski. Jistě, jsou jiní známí a oslavovaní autoři, ale snad jen o těchto se dá říci, že se stali fenoménem. Mají své horoucí vyznavače - a samozřejmě, i tvrdé odpůrce:  to je také znakem popularity. Neznámý znamená být lhostejný... jenže k Sapkowskému čtenář prostě nemůže nezaujmout radikální stanovisko. Buď jej zavrhne, nebo se nechá strhnout vírem úchvatného světa, barvitě starodávného, promyšleně rafinovaného, plného složitých emocí a současně drsně akčního...

      Ze čtveřice hvězdných tvůrců je Sapkowski autorsky nejmladší, a také jediný, kdo nemá angloamerický původ. Polská fantastická tvorba si získala už dávno dobrý zvuk. Podobně jako jeho velký předchůdce Stanislaw Lemm také Sapkowski píše osobitým, nezaměnitelným stylem, v němž se mísí ironie se smutkem. "Poslední přání" je v podstatě mírně doplněnou reedicí z beznadějně rozebraných povídkových sbírek  „Stříbrný meč“, která u nás vyšla jako první v roce 1992, a „Tandaradei!“.  Co je na jeho příbězích tak úchvatného? - řekne si neznalý čtenář. Budiž mu odpovězeno: autora činí slavným a čteným nový svět, který se mu podaří  oživit, a hrdina - či hrdinové - natolik působivého charakteru, že  zdaleka ční z davu těch stovek, možná několika tisíců fantastických hrdinů. Geralt z Rivie,  zaklínač, vědmák, námezdný zabíječ, je právě takovou postavou, která si získává čtenářovy sympatie a ovládá jeho představivost - už od první, stejnojmenné povídky, jíž Sapkowski jako autor debutoval.

        Zaklínač...

       Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain - pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost  zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý  bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný - naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši.

         Hybrid mezi mágem a  válečníkem užívá podivnou výzbroj... Dva meče, stříbrný a železný, který kromě proti příšerám tasí i proti lidským protivníkům. Kouzelný medailon s vlčí hlavou - znamení Školy vlka, odznak zaklínačů. Znalost magických gest, zaříkání a bylinných lektvarů, po jejichž požití by pošla i kobra královská, ale zaklínač díky nim získává nejrůznější mimořádné schopnosti. 

         Člověk pragmaticky tvrdý a neúprosný, ale zároveň neobvykle čestný a vnímavý. Nalezenec,  vybraný k tomu, aby  z něj byl na Hradišti zaklínačů, Kaer Morhen, nesmírně náročným výcvikem a složitými zásahy do organismu vypěstován  zaklínač - opovrhovaný vědmák, stroj na smrt, zrůda zabíjející  jiné netvory, dobrá v případě potřeby k rizikovému nasazení, kdy nastavuje svůj krk při záchraně  jiných. A pak, možná, dostane svůj žold. Nebo taky ne... Nebo ho prostě vykopnou - pokud se ovšem dá.

       Pseudostředověký svět, v němž Geralt na své klisně jménem Klepna putuje v podstatě bezcílně z místa na místo, z ohrožení do ohrožení, je zatraceně brutální prostředí. Obludy a démoni, kteří komplikují človíčkům život, ještě nejsou tím nejhorším. Geraltův svět obývají humanoidní rasy - lidé a nelidé: trpaslíci, elfové, bobolaci, rusalky, vrani.  Bez ohledu na své zařazení často osobně zastupují zoologickou zahradu nestvůr. Řádí tu loupežnické tlupy a bezohlední velmoži, elfové válčí pro půdu, kterou jim odňali lidští osídlenci, slabí podléhají násilníkům, mocní utlačují chudé a všichni, bohatí i bědní, si zaslepeni vášněmi navzájem podřezávají hrdla.

       Zdají se vám konflikty, na něž zaklínač naráží, nějak povědomé? Jsou otiskem dnešního, našeho, současného světa - občas pěkně hnusného. Jenže Sapkowski neodděluje tučnou rudou čárou zlo a dobro. Nejsou tu dobří a zlí, jen bytosti, které sledují svůj cíl - nic víc a nic méně: jen svůj záměr, svůj prospěch, svou tuhou, svou vůli přežít. Ne pokaždé se dozvídáme, na čí straně je pravda - a pak, s vědomím cizí viny, cítíme  s Geraltem stín smutku za mrtvými. I bezejmenní, zesurovělí lapkové, sražení jediným bleskurychlým dotekem zaklínačova meče,  mají svůj člověčí rozměr.

Aby bylo jasno - když jde do tuhého, Geralt se neštítí bít a zbavovat života. A dokáže to bravurně. Strašlivě...

         Soubojů, rvaček a šarvátek si čtenář opravdu užije. Vychutná magii, která v Geraltově světě patří k záležitostem tak obvyklým a nezbytným, jako je dnes byrokracie a počítače. Pokud má lingvistické znalosti, pousměje se zakódovaným narážkám ve jménech a pochválí použití keltských a hornoněmeckých slov coby elfí a trpasličí řeči. Ocení věrohodnou psychologii postav, jadrný naturalismus ve výrazech, které bezostyšně užívají, a detaily, které obvykle jemnocitní autoři vynechají. Sapkowského hrdinové totiž žijí se vším všudy, a nic lidského jim není cizí - milostné objetí ani střevní průjem. Ale to, co na Sapkowského tvorbě nejvíc uchvátilo, není jen užití prvků slovanské mytologie: ty tvoří pouze část jeho legendy. Geniálně, převratně totiž zakouzlil s pohádkami... Do příběhů, jejichž jádro jsme slýchali už v jeslích, škodolibě vmísil ono:  „A takhle to mohlo být doopravdy.“

        Chcete vědět, jaká je skutečná verze Sněhurky a sedmi gnómů? Krásky a zvířete?

Ježčí kůže? Princezny v kapli? Tak čtěte - a nevyjdete z údivu. Čtěte - poznáte zaklínače Geralta s jeho prokletími. Souží ho stesk po neporušeném lidství, které je vědmákům od dětství nenávratně odepřeno. Konflikty k sobě přitahuje jako magnet - konec konců, je to i kus jeho profese. Jeho osudová láska,  čarodějka Yennefer z Vengerbergu, v sobě nebezpečně spojuje půvab, duchaplnost a nezávislost... ne že by pro ten hořký vztah musel být zaklínač imunní vůči kráse jiných žen. A protože každé vyprávění musí mít i svůj komický prvek, tady ho zastupuje Geraltův upovídaný přítel a věrný průvodce, bard, potulný básník a pěvec Marigold, takto Sapkowského alter ego. Povídkami se mihnou i další významné postavy zaklínačské ságy: bodrá kněžka Nenneke, kouzelnice Visenna, bojovník Korin. Vy, kteří teď třeba začnete číst - a věřte, nebudete litovat! - ani netušíte, co z kořínků dalších příběhů autor umně ukryl do řádků první knížky...

Gill